Články a úvahy

Pavel Kuneš Sladit svůj život s celým stvořením (text uveřejněný v revue České křesťanské akademie Universum 2/2014)   Zamyšlení vyvěrající ze setkání s italským filosofem Umbertem Galimbertim.   Galimberti ve své knize popisuje, co vede mládež k nihilismu. Italskému velvyslanci se zdála pesimistická, ale mně ne. Po přednášce konané u příležitosti představení knihy v pražském Italském kulturním institutu Galimbertimu kdosi položil otázku, jaký je podle něho smysl života. Po namáhavém dni už nebylo síly k odpovědi. Taky jsem býval zaskočen touto otázkou, protože známé odpovědi mě neuspokojovaly. Bývaly vágní a nikdy neobsahovaly nic, co by mě povzbudilo. Neuspokojila mě ani odpověď starého katechismu: Proč jsme na světě? Abychom Pánu Bohu sloužili a po smrti se dostali do nebe. Nový KKC (27) je mi bližší:“Nejvznešenější stránka lidské důstojnosti spočívá v povolání člověka ke společenství s Bohem…“ Ale tehdy večer jsem si řekl, že bych měl mít hotovou vlastní odpověď, a to takovou, která by obsahovala mou vlastní zkušenost a která by nebyla pouze opakováním zkušenosti nebo uvažování jiných. Je to vlastně otázka zásadní. Smysl života, cíl a účel ovlivňuje sám průběh mého jednání. Odjíždí-li vlak za dvě minuty, nemohu se stavět do fronty na limonádu. Mám-li do odjezdu vlaku jednu hodinu, mohu si sednout do nádražní restaurace. Mám-li přinést utišující léky své matce, nepovleču se do lékárny za stálého okounění po ulici, ale půjdu, jak nejrychleji budu moci. Způsob mého jednání je ovlivňován tím, co mám před sebou jako cíl. Podobně je tomu se základním zájmem celého mého života. Měl by tedy mít pro mě konkrétní podobu. Galimbertiho kniha „Znepokojivý host“ mě k tomu povzbudila. S ním jsem se skoro shodl. Oč mi v životě jde? V březnu se ve vlaku probírala hrozící ruská anexe Krymu. Padaly názory jeden za druhým. Rusové prý tam musí hájit zájmy ruských občanů. A reakce světa: Nebudeme s nimi jednat v G 8. Nedáme víza hlavním politikům. Vyhlásíme nějaké embargo. Tato reakce je bezzubá. Státy, které s Ruskem obchodují by jinak ztratily zakázky a naráz by měly tisíce nezaměstnaných. A Putina pouze utvrdí v tom, že je možné pokračovat v expanzivní politice. Protože na Západě (i v České republice) není nejpřednějším zájmem a smyslem života mír, ale peníze a kšefty. Proč bychom neměli hledat způsob, jak přimět Putina ke změně? Copak Rusové na Krymu jsou ruští občané? Jsou to Rusové žijící na Ukrajině, od Ukrajiny dostávají penze, jsou vázáni ukrajinskými zákony. Pokud by jim někdo ubližoval, musí se jich zastat stát, na jehož území žijí. Neměl by se naopak Putin na G 8 pozvat, neměly by s ním ostatní členové tohoto uskupení mluvit tak dlouho, až by uznal mezinárodní smlouvy? Sovětské způsoby známe od Lenina i Brežněva: mluvit o míru při současném organizování válek a revolucí. Změnit to je velmi těžké. Máme tedy trpně očekávat další vývoj? Putin nepovolí, podporuje ho celé Rusko. Při pokračování těchto akcí Ruska a stejných reakcí světa může dojít k válce. Vy tedy počítáte s válkou? V té chvíli všichni zmlkli. A tehdy jsem si uvědomil, že smysl života musí mít před očima každý. Smysl znamená cíl. Oč mi vlastně v životě běží? Co se mi nabízí? Kdy budu šťastný? Mým největším přáním je žít v pokoji. Zažil jsem konec druhé světové války. Přelety bombardovacích letadel, nálety, neustálé zalepování skulin v papírovém zatemnění a strach z kontrol. V květnové revoluci po několikatýdenním pobytu v krytu holešovického činžáku, po klukovském pomáhání stavět barikády vedle našeho domu přišlo ráno 9. května! Svítilo slunce a všude klid. Nepochopitelné ticho bylo přerušováno jenom zpěvem ptáků! Zázračné probuzení. Všude pokoj a radost lidí. Potřebuji žít v pokoji, sladit svůj život s celým stvořením i Stvořitelem. Žít v dobré společnosti. To bylo také hlavní téma Ježíšova života. To považoval za smysl lidského života. Život v Božím království znamená žít v té nejlepší společnosti, jakou si mohu přát. Jednomu bystrému znalci Zákona Ježíš řekl, že není daleko od Božího království. Jiným posluchačům potvrdil, že království Boží je uprostřed nich. Nelze toho dosáhnout, aniž bych komunikoval s okolím. K nutné otevřenosti ale nemůže dojít, jestliže reálně neocením a nezhodnotím sám sebe. Všechno totiž člověka svádí k tomu, aby se na sebe díval růžovými brýlemi a všechny nedostatky hledal nejdříve mimo svou osobu. Pán Ježíš měl pro tento zásadní obrat, bez něhož nelze pokračovat, zvláštní slovo, evangelisty převedené jako metanoia. Změna smýšlení. Odložit růžové brýle není požadavek neuskutečnitelný. Ježíš opakovaně vysvětloval, že nikdo není dobrý, jenom Pán Bůh. Není tedy nic divného na tom, jestliže i já jsem udělal chybu. Ale lidé se s tím dodnes odmítají smířit, protože to člověka trochu znevažuje před ostatními. Jestliže ale uznám své konkrétní hříchy, začnu objevovat lidi jako sobě rovné, milé (obětavé, pracovité), i trpící všelijakými neduhy (nevšímavostí, samolibostí). Prostě vším, čím trpím často i méně často i já sám. Najednou si všimnu, že si lidí mohu vážit, spolupracovat s nimi, přemáhat i jejich eventuální nepřátelství. Mohu rozvíjet své schopnosti, nemusím mít strach ze zakopnutí ani z bohatství, ani z posměchu. Dokonce mohu přijmout i své nedostatky, držet se Pána Boha a už dnes žít v jeho pokoji. Svým narozením jsem vstoupil do věčného života a do Božího království mám otevřeno, vezmu-li Pána Boha vážně. Poněvadž Ježíš není mrtev, mohu se držet Pána Boha a už dnes žít v jeho království. Galimberti, podobně jako třeba Jiřina Prekopová, poznal, že k tomuto postoji je ovšem velkou překážkou, kterou musí mnozí překonávat, nedostatek mateřského přijetí a bezpodmínečné lásky v raném dětství.