Články a úvahy

Pavel Kuneš - úvodník ve farním zpravodaji Začíná podzim   a letos nebude znamenat jenom česání ovoce a sbírání ořechů jako obyčejně. Budeme vzpomínat na poslední dny komunistické okupace a zhroucení totality. Byly to slavné dny, jak můžeme dosvědčit my staří, kteří jsme je prožívali. Po jistou dobu se dokonce evangelium stalo vedoucím heslem: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Dneska se mi zdá divné, že jsme se později ostře neohradili proti jeho zesměšňování. Možná proto, že prezident Havel nechodil každou neděli do kostela? Nebo proto, že neměl jméno Boží v každé druhé větě? V každém případě jsme ustoupili heslům o penězích a rozhodující funkci volného trhu. Tak se stalo, že nenávistné řeči a lhaní slýcháme dneska denně i z posvátných míst našeho národa a vypadá to, že mnoha lidem to nevadí. Volí miliardáře do svého čela, a netuší, že brzy se budou muset důchody opět snižovat. A platí stejný metr pro všechny? Ludvík Vaculík napsal už v roce 2001: „Zdá se, že jsme si z komunismu nepřinesli to hlavní poučení: nesmějí se opakovat příčiny, ze kterých vznikl.“   Na podzim také vrcholí tříleté dohadování Velké Británie o vystoupení z EU. Nevím, jak je možné, že neodvolali výsledky referenda, když hlavní postava druhý den se smíchem přiznala, že přesvědčující důvod pro vystoupení byl zcela vylhaný. Podobně je tomu s lhaním amerického prezidenta. Vadí to pouze polovině Američanů, ale ohrožuje to celý svět.   Měli bychom být hrdi na příslušnost k EU. Její zakladatelé byli křesťané a nemysleli přitom na volnou ruku trhu, ale na společný duchovní základ Evropy. Podobně jako manželství neudrží pohromadě společný majetek, ale stále potvrzovaný počáteční důvod, rostoucí láska. Duchovním základem Evropy jsou židovsko–křesťanské kořeny, ale s poškozenými kořeny se stromu těžko žije. Bez navracení k základu se těžko žije i křesťanům, jak píše sv. Pavel (1K 3,11).   Těší mě, že Milion chvilek pro demokracii, který nás v červnu svolal na Letenskou pláň skoro 300 tisíc, vznikl na křesťanské půdě. Nesmíme to ale příliš zdůrazňovat, protože církve už nemají tak dobré jméno jako před třiceti lety. A vytahování se vede k povýšenosti, jehož nejhorší podobou je klerikalismus, který je tak odpudivý. Zatímco nutná je obyčejná poctivost a ta úspěchy přináší vždycky.