Články a úvahy

Článek Pavla Kuneše pro Klecanský zpravodaj č. 11/2020   Listopad nejsou jen plískanice   Zdá se, že listopad má mezi měsíci nejhorší pověst. Přináší nevlídné, větrné a deštivé počasí. Ale v křesťanském kalendáři nezačíná nijak smutně. První den je svátkem Všech svatých. Můžete mi věřit, že se nejedná o připomínku sv. Augustina nebo sv. Markéty nebo jiných světově zasloužilých postav, ale naopak všech docela neznámých, zato poctivých lidí. Titul svatý totiž nepatří tomu, kdo udělal hrdinský čin, ale tomu, kdo se zařadil mezi lidi. Kdo pochopil, že na Zemi není pánem ani nad kyslíkem nebo dusíkem, natožpak nad ostatními lidmi. A komu to změnilo život. Takových přátelských lidí bylo velmi mnoho, a i když zůstali třeba nepovšimnuti, právě oni dělali svět vhodným místem k životu.   Hned druhý listopadový den je Památka zemřelých. Při návštěvách hřbitovů vzpomínáme na ty, bez kterých bychom neměli, co máme a nebyli bychom těmi, co jsme. Stojíme nad hroby s poděkováním a vděčností.   Nejraději vzpomínáme na ty, kteří s námi soucítili. Kteří žili s ostatními přátelsky, protože poznali, že ve dvou se to lépe táhne a spoluprací se dojde snadněji k cíli. Myslíme na ty, v jejichž společnosti nám bylo dobře. Tato naše zkušenost našla dokonce oporu v nedávných objevech. Přišlo se totiž na to, jak napsali v Respektu č. 42, že tahle přátelskost měla nejspíše rozhodující vliv na vývoj lidského rodu. Vedoucí silou rozvoje nebylo totiž násilí, agresivita a touha všechny přemoci. Tyhle vlčí způsoby naopak zabrzdily vývoj ostatních druhů ze skupiny homo. Pouze homo sapiens pravděpodobně objevil, že nelze dělat ostatním něco, co považujeme pro sebe za špatné. Tím se kdysi otevřel lidem pohled do budoucnosti. Dokonce vzniklo tzv. zlaté pravidlo: Co nechceš, aby lidé dělali tobě, nedělej ty jim. Naši moudřejší prapředkové počítali s tím, že nekončí všechno dneškem, ale bude i zítřek. Proto začali jednat s ohledem na ostatní lidi i s ohledem na prostředí našeho života. Jsme součástí světa, jednat uctivě je známkou základní lidské slušnosti.   Oba listopadové svátky jsou důsledkem způsobu života, který přinesla do Evropy židovsko-křesťanská kultura. Jak ohromná je to přednost a výsada, poznáváme z těžkostí, které musejí zdolávat migranti z jiných koutů světa.