Titulek
Články a úvahy
 
Článek Pavla Kuneše pro Katolický týdeník č. 3/2021
 
Co se strachem?
 
Ve filmu Staré pověsti české od Jiřího Trnky jednu část zabírá líčení úzkosti, kterou prožíval kníže Neklan. Ze všech stran na něho útočila hrozba války. Každý musí soucítit s nebohou postavou, hledající na všech stranách a po všech koutech úkryt před nutností bojovat.
 
Dneska jsme ohrožováni coronavirem. Chodí po světě neviditelně, jak se mu zachce. Loni po první vlně to u nás vypadalo velmi nadějně. Ale přišla další vlna. Opět do celého světa.
 
Začátkem ledna, kdy píšu tyhle poznámky, podle oficiálních statistik z ČTK jsme na tom nejhůře na celém světě. Vzhledem k počtu obyvatel umírá na Covid 19 u nás 5x více lidí než v Německu. Nemůžeme všechnu vinu svádět jenom na premiéra, který je řízen marketingovými odborníky, takže rozhodnutí, kterými zdůrazňuje svoji nepostradatelnost, se prokazují jako neuvážená. Lidé umírají i v zemích, které zachovávají velmi přísná pravidla. Koronavir všechny znovu překvapuje svou nevypočitatelností. Naštěstí se už našlo jedno z možných řešení, očkování. Radujeme se a využijeme toho.
 
Koronavir nám připomněl křehkost našeho pobývání na Zemi. Jsme součástí života na ní, podobně jako voda a zvířata a hmyz a rostliny. Všechno tvorstvo má právo na život. Nejsme pány na Zemi, nemůžeme určovat ani délku našeho života, a nejsme z nerezavějící oceli. Lékařská věda činí neustále nové a nové zázraky, ale do nekonečna to jít nemůže. Stejně jako do nekonečna nemůže stoupat životní úroveň, kterou slibují nesolidní politici. Co tedy mohu od života očekávat? Když Martin Heidegger, významný filosof 20. století, tuhle naši nejistotu pozoroval, napsal, že člověk se rodí, aby umřel. Jak nedávno připomněl papež František, Heideggerova slavná žačka, Hannah Arendtová, bystře pozměnila tento výrok. Řekla, že člověk se rodí, aby začal.
 
Začali jsme věčný život. Žijeme ho dneska. Jaké to bude zítra, nevíme. Možná tady budu ještě deset let, ale až budete číst tyhle řádky, možná už nebudu mezi živými. Teď jsem živ a nestrachuji se. Nemohu totiž ke svému životu přidat ani píď, budu-li se znepokojovat, jak řekl Pán Ježíš. Začal jsem žít před desetiletími a jsem šťasten, že se dosud mohu o sebe postarat. Jsem nahluchlý a mnohé tělesné orgány mně nefungují tak dobře jako dřív. Už nemohu chodit tak rychle, ani číst tak dlouho, ani se věnovat jiné práci tak dlouho jako dřív. Nebylo mi to lehké se smířit se stále rostoucími omezeními, ale nikdy mě nenapadlo, že bych měl svůj život na této Zemi natahovat za každou cenu. Na tomto místě se omlouvám všem, kteří měli a mají mnohem těžší život než já a dnes jsou ještě více zkráceni na svých možnostech. Přesto, jak jsem si všiml, i oni mají nějaké možnosti i schopnosti žít v pokoji a beze strachu.
 
Nenadbíhám covidu tím, že bych nezachovával vydávané předpisy. Ale nevím, kam bych se před coronavirem schoval. V naději, že se mně vyhne, jsem na něj připraven. Myslím si, že se mi v životě leccos dobrého povedlo. Zcela jistě jsem udělal mnoho věcí špatně. Co bylo možné jsem zkusil napravit a získat odpuštění od postižených. Zbývá mi radost ze života, větší dar od Hospodina jsem nedostal.
 
Ověřit XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!