Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Nezvykat si na zprávy o válkách   vatikán. Děti hladovějí v uprchlických táborech, zatímco zbrojní magnáti hodují v salónech: tento obraz dnes načrtnul papež František v kázání během ranní mše v kapli Domu sv. Marty. Celá homilie Svatého otce byla plamennou výzvou k míru, namířenou proti „skryté světové válce“. Papež zdůraznil, že mír nemůže být jenom slovem a vybídl křesťany, aby si nezvykali na pohoršení války.   „Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi?“ zní začátek dnešního prvního čtení z listu sv. Jakuba (Jak 4,1-10), který komentoval papež František. Také dnešní evangelium (Mk 9,30-37) ukazuje půtku Ježíšových učedníků, kteří se přeli o tom, kdo z nich je největší. A papež František k tomu podotkl: „Když se lidská srdce od sebe vzdálí, vzniká válka. Každý den v novinách čteme o válkách, tam a tam došlo k rozbroji: pět mrtvých, a jinde zas další oběti.“   „Mrtví jako by byli součástí každodenního účtování. Zvykli jsme si číst o těchto věcech. A kdybychom měli trpělivost pořídit seznam všech válek, které v tuto chvíli ve světě probíhají, určitě bychom popsali několik stran. Zdá se, že nás ovládnul duch války. Konají se pietní akty 100.  výročí velké války s několika miliony mrtvých... A všichni se pohoršují! Ale dnes je to totéž! Namísto jedné velké války je všude spousta malých válek a národy jsou rozděleny... A kvůli zachování vlastních zájmů se vraždí, zabíjejí se lidé mezi sebou.“   „Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi?“, ptal se dále papež. „Války, nenávist a zášť“, odpověděl, „se nekupují na trhu. Jsou zde, v srdci. Když nám v katechismu jako dětem“, vzpomínal papež, „vysvětlovali příběh Kaina a Ábela, všichni jsme byli pohoršeni. Bylo nepřijatelné, že by jeden bratr zabil druhého. Dnes se mezi sebou zabíjejí miliony bratří. Ale zvykli jsme si. První světová válka nás pohoršuje“, pokračoval, „ale nynější velká a poněkud skrytá válka nás nepohoršuje! A spousta je těch, kdo umírají kvůli kousku půdy, kvůli ambici, z nenávisti, z rasové zášti. Žádostivost“, dodal papež, „nás přivádí k válce, k duchu tohoto světa.“   „Obvykle, když staneme před konfliktem, jsme v pozoruhodné situaci. Snažíme se jej vyřešit hádkami, válečným slovníkem. Nepřichází ke slovu nejprve pokojná mluva! A důsledky? Pomyslete na hladové děti v uprchlických táborech... Pomyslete jenom na tento plod války! A chcete-li, pomyslete na honosné salóny a hodování magnátů zbrojního průmyslu, kteří vyrábějí zbraně, jež jsou tam dodávány. Nemocné a hladové děti v uprchlickém táboře a velké hody honosného života, těch, co vyrábějí zbraně.“   „Co se to děje v našem srdci?“, opakoval papež. „Apoštol Jakub", řekl dále, „nám dává jednoduchou radu: Přijďte blíže k Bohu a Bůh přijde blíže k vám“ (Jak 4,8). „Duch války, který nás vzdaluje od Boha,“ varoval papež, „není daleko od nás; je také v našem domě.“   „Kolik jen rodin je rozbito, protože tatínek a maminka nejsou schopni nalézt cestu pokoje a preferují válku, soudí se. Válka pustoší! »Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech..« V srdci! Navrhuji, abychom se dnes modlili za mír, za mír, který se, jak se zdá, stal pouhým slovem, ničím víc. A aby toto slovo bylo účinné, následujme radu apoštola Jakuba: »Uvědomte si svou ubohost!«“   Tu ubohost, pokračoval papež, z níž vznikají války: v rodinách, ve čtvrtích a vůbec všude. Kdo z nás pláče, zeptal se papež, když se dozvídá z novin o tolika mrtvých anebo vidí v televizi jejich záběry? „Váš smích“, citoval papež apoštola Jakuba „ať se obrátí v nářek a vaše radost ve smutek.“ Toto, dodal pak, má dnes, 25. února, především dělat křesťan tváří v tvář tolika válkám: plakat, rmoutit se a pokořit se. Pán, končil papež dnešní ranní homilii, kéž nám to dá pochopit a chrání nás před přivyknutím na zprávy o válce.