Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Z homilie při kanonizační mši svaté   Papež František se věnoval dnešní liturgické slavnosti Ježíše Krista Krále a přiblížil tři souvislosti: jak Ježíš svoje království uskutečnil, jak jej uskutečňuje v průběhu dějin a co žádá od nás. Mimo jiné řekl:   „Spása nezačíná vyznáním Kristovy královské hodnosti, nýbrž napodobováním skutků milosrdenství, jimiž On své království uskutečnil. Kdo je prokazuje, dokazuje, že přijal Ježíšovu královskou hodnost, protože ve svém srdci udělal místo Boží lásce. Na sklonku života budeme souzeni podle lásky, podle blízkosti a něhy projevené bratřím. Na tom závisí, zda vstoupíme či nikoliv do Božího království, tedy naše zařazení na jednu či druhou stranu. Ježíš nám svým vítězstvím otevřel svoje království, ale závisí na každém z nás, zda vstoupíme, počínaje tímto životem. Království začíná teď, když se konkrétně stáváme bližním bratrovi, který prosí o chléb, oděv, přijetí a solidaritu, katechezi. A pokud budeme onoho bratra a sestru opravdu milovat, budeme podníceni dělit se s ním či s ní o to nejdražší, co máme, tedy Ježíše a jeho evangelium.“   Papež František v čtvrtečním videoposelství účastníkům festivalu katolického sociálního učení řekl mimo jiné také toto:   Chopit se iniciativy znamená mít odvahu nenechat se věznit penězi a nebýt otrokem krátkodobých výsledků. Je zapotřebí nový způsob vidění věcí! Dám vám příklad. „Dnes se říká, že spoustu věcí nelze dělat, protože chybějí peníze. A přece na určité věci jsou peníze vždycky a nedostává se jich na jiné. Například se najdou peníze na nákup zbraní, aby se vedly války, a na bezskrupulózní finanční operace také. O tom se obvykle mlčí, zatímco se velmi zdůrazňuje nedostatek peněz pro vytváření pracovních míst, pro investice do vzdělání, do talentů, pro zvyšování životní úrovně, pro ochranu životního prostředí. Pravým problémem nejsou peníze, ale lidé. Nemůžeme chtít po penězích to, co mohou udělat či vytvořit jedině lidé. Samotné peníze nevytvářejí pokrok. K tomu je třeba lidí, kteří mají odvahu chopit se iniciativy.“   Papež pak poukázal na příklad jedné rodiny, která pro své dítě postižené downovým syndromem dokázala zmobilizovat tolik energie a tvořivosti, že vytvořila nové formy pracovních vztahů pro podobně postižené děti, takže je dokázala nejen zaopatřit, ale vytvořit prostor pro jejich zdravou autonomii. „Chopit se iniciativy znamená považovat lásku za opravdovou sílu schopnou měnit věci. Mít rád svoji práci, vnímat těžkosti, cítit účast a zodpovědně jednat, znamená aktivovat onu lásku, kterou každý z nás nosí v srdci, protože nám ji Duch svatý daroval.“   „Jít dál, chápat se iniciativy, uvolňovat prostory, aktivizovat se – nepovede to ke zmatku? – tázal se papež dále. „Odpověď nacházíme v biblickém pojetí času. Čas je milost a plnost. Přesah prostoru se nedocílí individuální nahodilostí, nýbrž společným podílem na cíli. Dějiny jsou cestou k naplnění. Pokud postupujeme jako lid, jdeme-li společně vpřed, náš život zaznamená tento smysl a tuto plnost.“