Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Neexistuje světec bez minulosti, ale ani hříšník bez budoucnosti   Vatikán. Bůh neulpívá na zdání, ale vidí do srdce – řekl papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Ve své homilii komentoval čtení z první knihy Samuelovy (16,1-13) o vyvolení mladého Davida na izraelského krále. Také v životech světců – řekl – existují pokušení a hříchy, jak je patrné právě u Davida, který však nikdy nezneužil Boha k prosazení vlastního zájmu.   Hospodin zavrhnul Saula, protože „měl uzavřené srdce“ a byl neposlušný, a vyvolil jiného krále. „Tato volba však nesledovala lidská kritéria,“ řekl papež. „David byl nejmladší z Jesseových synů, ještě chlapec. Pán však dal prorokovi Samuelovi znát, že se neřídí zdáním. »Hospodin vidí do srdce.«   „My častokrát otročíme zdání, jsme otroky toho, co se zdá, a necháme se odvádět pryč a říkáme: »Zdá se mi…« - Pán však zná pravdu. A to se děje v tomto příběhu. Sedm Jesseových synů projde kolem a Pán nikoho nevybere, nechá je jít. Samuel se ocitá v úzkých a říká: »Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho. A zeptal se: Jsou to již všichni chlapci? A Jesse odpověděl: Ještě je nejmladší, ten pase stáda.« - Z lidského hlediska se tento chlapec nepočítal.“   „Lidé s ním nepočítali - pokračoval papež - ale Pán jej vyvolil a poručil Samuelovi, aby ho pomazal, a Hospodinův Duch od té doby »působil s Davidem«. Od oné chvíle po celý život byl David Hospodinovým pomazaným, vyvoleným Páně. Znamená to však – ptal se dále papež – že jej Pán učinil svatým? Nikoli. Král David je sice svatým králem, ale až po dlouhém životě, který zahrnoval také hříchy.“   „Světec a hříšník. Muž, který dokázal sjednotit království, uměl vést izraelský lid. Měl však svoje pokušení… měl svoje hříchy. Byl dokonce vrahem, aby zakryl svoje smilstvo, hřích cizoložství. Dal příkaz k zabití. Svatý král David zabil. Když však Bůh poslal proroka Nátana, aby mu tuto skutečnost vyjevil, protože on sám nepostřehl barbarství, kterého se dopustil, rozpoznal svůj hřích a prosil o odpuštění.“   „Jeho život šel dál – řekl papež. Sám na svém těle vytrpěl zradu syna. Nikdy však nepoužil Boha, aby prosadil svůj zájem. Když David utíkal z Jeruzaléma, nevzal s sebou archu a prohlásil, že nebude používat Hospodina na svou obranu. A když byl inzultován, říkal ve svém srdci: »Zasluhuji si to«. Kromě toho – pokračoval papež – prokázal velkodušnost, když mohl zabít Saula, ale neučinil tak. Toto je svatý král David, velký hříšník, ale také kajícník. Dojímá mne život tohoto muže, který nás vede k zamyšlení nad naším vlastním životem“ – řekl František.   „My všichni jsme vyvoleni Pánem skrze křest, abychom byli součástí Jeho lidu, abychom byli svatí. Byli jsme zasvěceni Pánu k cestě svatosti. Jen při pohledu na jeho život, od jinošství ke stáří, ve kterém David učinil mnoho dobrého a také ne příliš dobrého, napadá mne, že na křesťanské cestě, ke které nás vybídnul Pán, neexistuje žádný světec bez minulosti, ale ani žádný hříšník bez budoucnosti.“