Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Výpis z RadioVaticana.cz   Papež: Velké mírové manifestace nejsou k ničemu, pokud se mír nevytváří v malém Vatikán. Velká mírová setkání nevytvoří mír, pokud nevládne v lidských srdcích – konstatoval Petrův nástupce v homilii při ranní mši na dnešní svátek Narození Panny Marie. V kapli Domu sv. Marty začal papež opět sloužit ranní bohoslužby za účasti lidu a spojené s kázáním. To dnes vyústilo do prosby k Bohu o moudrost při vytváření míru v každodenních věcech, protože - jak řekl papež - mír ve světovém měřítku se rodí z drobných každodenních skutků. Mír nebudují velká mezinárodní shromáždění. Mír je Boží dar a rodí se v maličkostech, v srdci anebo ve snu, jako u Josefa, když mu anděl oznámil, aby se nebál vzít k sobě svou manželku Marii, protože ona dá světu Emanuela, Boha-s-námi (Mt 1,18-23). A Bůh s námi – řekl František – to je mír. Takové bylo východisko papežovy reflexe v dnešní liturgii, která mluví o pokoji hned ve vstupní modlitbě. Papež zaměřil pozornost na tuto vstupní prosbu, totiž „abychom všichni rostli v jednotě a pokoji“ a zdůraznil, že pokoj je dar, který je životní cestou a každý jej musí rozvíjet. „Tato cesta svatých a hříšníků nám říká, že také my máme tento dar přijmout a dělat mu cestu ve svém životě, nechat jej vstoupit do nás, nechat jej vstoupit do světa. Pokoj se nevytváří ze dne na den; pokoj je dar, ale musí být přijat a denně zpracováván. Proto lze říci, že mír je dar, který lidé činí rukodělným. Jsme to my, lidé, kteří denně činíme krůčky k míru. Je to naše práce. Pracujeme však s obdrženým darem, vytváříme mír.“ „Jak ale dosáhnout tohoto cíle?“ - ptal se dále papež. Dnešní liturgie hodin používá zdrobnělin v souvislosti s narozením Panny Marie, podobně jako ve vztahu k Betlému, který je tak „nepatrný, že není na mapě“. „Pokoj je dar, rukodělný dar, na kterém máme pracovat každý den, avšak v maličkostech, v každodenních maličkostech. K ničemu nejsou velké mírové manifestace, velká mezinárodní shromáždění, pokud se pak tento mír nevytváří v malém. Ba dokonce můžeš o pokoji překrásně mluvit, pronést velkolepou přednášku. Není-li však pokoj v tvé maličkosti, ve tvém srdci, ve tvé rodině, ve tvojí čtvrti, na tvém pracovišti, pak nebude pokoj ani ve světě.“ Je zapotřebí - pokračoval papež - prosit Boha o milost moudrosti, jak vytvářet pokoj v každodenních maličkostech, ale přitom hledět k horizontu celého lidstva, a to právě dnes, kdy prožíváme válku, a všichni prosí o mír. Proto bude dobré vycházet z této otázky: „Jaké je tvoje srdce dnes? Je v pokoji? Není-li v pokoji, tak před mluvením o pokoji, uspořádej svoje srdce k pokoji. Jak je na tom dnes tvoje rodina? Je v pokoji? Nejsi-li schopen vést svoji rodinu, svoje kněžství, svoji kongregaci vpřed v pokoji, nejsou k ničemu slova o pokoji pro svět. Tuto otázku bych tedy dnes chtěl položit: jaké je srdce každého z nás? Je v pokoji? Stejně tak rodina každého z nás. Je v pokoji? A tak dojde svět pokoje.“ Končil papež František dnešní (září 2016) ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.     Poselství syrského pravoslavného patriarchy na sympozium v Bose Sýrie. „Zachraňte naše země z pařátů terorismu, zastavte nevázaný obchod se zbraněmi a povolejte do svých přístavů vojenské lodě! Nebudeme se cítit bezpečně ani s válečnými loděmi ani s loděmi emigrantů! Jsme tu usazeni dva tisíce let, tady jsme se narodili, tady žijeme a tady také zemřeme,“ to je naléhavý apel, který syrský pravoslavný patriarcha Antiochie a celého Východu, Youhanna X., adresoval mezinárodnímu sympóziu pravoslavné spirituality na téma „Mučednictví a společenství“ probíhajícímu 7. – 10. září 2016 v italském Bose. Patriarcha Youhanna X. je bratrem jednoho ze dvou syrských metropolitů unesených v roce 2013. Ve svém poselství, které zaslal do Bose z jordánského summitu východních církví, vyjadřuje celou beznadějnost situace východních křesťanů: „Naši křesťané Východu hledají někoho, kdo by věnoval pozornost jejich volání, nikoho však nenacházejí.“ Antiošský pravoslavný patriarcha obviňuje mocné ze lží, organizace barbarských činů a přijímání nesmyslných hesel. „Což ještě nenastal čas, aby se svět probudil? Což ještě nenastal čas, v němž si lidstvo uvědomí, že terorismus a náboženská nesnášenlivost, která se nyní snáší na naše národy a naše církve, se rozroste do všech koutů této planety? Což ještě nenastal čas, aby se mezinárodní politika začala zabývat dvěma metropolity Yuhannou Ibrahimem a Bulusem Yazijim a kněžími unesenými před třemi lety? Což ještě nepřišel čas, aby si mezinárodní společenství alespoň jednou položilo otázku, proč uvaluje embargo na hladový národ a uzavírá brány jeho trhu, zatímco je dokořán otevírá obchodu se zbraněmi? Nedokáži pochopit, jak světoví politici mohou ruku v ruce přihlížet jako z hlediště divadlu násilí, kterým je naše země, a dávat přednost pouze ekonomickým a strategickým zájmům sloužícím jejich nelidské politice,“ píše ve svém apelu pro sympózium v Bose syrský pravoslavný patriarcha Youhanna X. Nezůstává však pouze u pranýřování lhostejnosti světových lídrů. Obrací se také ke všem křesťanům s výzvou k překonání bariér a historických komplexů, které – jak dodává – činí naše svědectví neplodným. „Dnešní svět, bratři, je ve stavu pobloudilosti. Od nás křesťanů očekává modlící se tváře, autentické společenství a pravou jednotu, která překoná překážky dějin, jejich hříchy a jejich zranění.“ S pohledem upřeným k utrpení mnoha křesťanů a k mučedníkům našich dní, pravoslavný patriarcha Antiochie zdůrazňuje, že to, co křesťany spojuje, je větší, než to, co je dělí. Na závěr proto vybízí křesťanské církve k poctivému zpytování svědomí, přiznání chyb, k úsilí o jejich čestnou nápravu a k osvobození paměti od nepřátelství.