Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Z adventního kázání R. Cantalamessy „O rozlišování“ pro papeže a kurii 2016   „Neomylnost, kterou si nárokuje církev a papež, zajisté není vyššího stupně než ta, která je přisuzována zjevenému Písmu. Svatopisec vyjadřuje pravdu způsobem a stupněm, které umožňovaly její pochopení v době, kdy psal. Vidíme, že mnohé pravdy se rodí pozvolna a postupně, jako ta, která se týká onoho světa a života věčného. Také na rovině mravnosti se mnohé starší zvyky a zákony později mění, aby učinily místo zákonům a kritériím více odpovídajícím duchu Smlouvy. Jeden příklad za vše: v knize Exodus se praví, že Bůh »stíhá vinu otců na synech« (Ex 34,7), avšak Jeremiáš a Ezechiel řeknou opak, tedy že nebudou trestány vinu otců na synech (srov. Jer 31,29-30; Ez 18,1), ale každý je odpovědný za svoje vlastní činy.“   Ve Starém zákoně je základním kritériem lepší porozumění duchu Smlouvy a Tóry, v církvi je to neustálé pročítání evangelia z hlediska nově kladených otázek. „Scriptura cum legentibus crescit – Písmo roste zároveň s tím, kdo jej čte“ – řečeno slovy sv. Řehoře Velikého (Homilia in Ezechielem, 1.7,8, srov. KKC 94). (((Pozn. Pavla K: Ludvík Vaculík napsal: Každý má takového Boha, k jakému se dohrabe.)))   „Víme, že stálé pravidlo Ježíšova jednání v evangeliu ve věcech morálky shrnují slova »Odmítat hřích, přijímat hříšníka«. Nikdo není přísnější než Ježíš při odsouzení nepoctivě nabytého majetku, avšak On sám se nechává pozvat k Zacheovi, kterého svojí jednoduchou vstřícností změní. Odsuzuje smilstvo dokonce i to, které se dokonává v srdci, ale odpouští cizoložné ženě a navrací ji naději; obnovuje nerozlučnost manželství, ale rozmlouvá se Samaritánkou, která měla pět manželů, a vyjevuje jí tajemství, které nikomu jinému nesdělil tak explicitně, když jí říká: »Já jsem Mesiáš« (srov. Jan 4,26).“