Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Změna se zakládá na věrnosti pokladu víry a Tradici   Vatikán. Reforma římské kurie byla tématem dnešní (21. 12. 2019) papežovy promluvy k jeho nejbližším spolupracovníkům v rámci společného setkání, které se pravidelně koná těsně před Vánocemi. Mimo jiné papež František zdůraznil, že tuto reformu nikdy nepojímal tak, jako by dříve nic neexistovalo; přiznal, že během ní nelze nepočítat s chybami, protože je dělá každý, a vyjádřil spokojenost s jejím průběhem. „Tady na zemi –napsal svatý kardinál John H. Newman– je životem změna a dokonalost je výsledkem mnoha přeměn.“   „Nejde samozřejmě o hledání změny pro změnu anebo hovění módám, nýbrž o přesvědčení, že rozvoj a růst jsou vlastností lidského a pozemského života, a z hlediska věřícího je středem všeho Boží stálost. Křesťanský život je pouť – pokračoval papež. Celé biblické dějiny jsou cestou, která zjevně není záležitostí zeměpisnou, nýbrž především symbolickou, »musí začínat, aby mohla zůstat, a měnit se, aby zachovala věrnost«   „Žijeme v době, která není jen epochou změn, nýbrž změnou epochy. Ocitli jsme se v jednom z momentů, ve kterých změny už nejsou lineární, nýbrž epochální; jsou tvořeny volbami, které okamžitě mění způsob života, vztahů, komunikace a myšlení, mezigenerační vztahy, chápání i život víry i vědy. Často dochází k tomu, že se změna redukuje na výměnu oděvu, ale ve skutečnosti zůstává všechno jako dřív. Vybavuje se mi jedna tajemná věta ze slavného italského románu (Gepard od Giuseppe Tomasi di Lampedusa): »Chceme-li, aby všechno zůstalo tak, jak je, musíme změnit všechno«.“   „Bratři a sestry, nežijeme už v křesťanstvu! Už nejsme jediní, kdo produkují kulturu, ani první, ani nejvíce poslouchaní. Potřebujeme proto změnu pastorační mentality, což neznamená přejít k relativistické pastoraci. Nikoli. Nejsme už v křesťanském režimu protože víra – zejména v Evropě, ale i na Západě vůbec – už netvoří zřejmý předpoklad běžného života, ba dokonce je popírána, vysmívána, marginalizována a zesměšňována, jak na to poukázal Benedikt XVI. v roce 2012.“   Papež František pak přešel k závěru:   „Drazí bratři a sestry, římská kurie není těleso odtržené od reality, i když toto riziko zde vždycky je, ale musí být chápána a prožívána na každodenní pouti všech mužů a žen v logice změny epochy. Římská kurie není palác nebo skříň plná šatů, jejichž nošení ospravedlňuje změnu. Římská kurie je živým tělem a to tím více, čím více prožívá celistvost evangelia.   Kardinál Martini v posledním rozhovoru pár dnů před svojí smrtí v roce 2012 vyslovil otázky, které bychom si měli připouštět: »Církev zůstala pozadu o 200 let. Proč s ní nic nezatřáslo? Máme strach? Strach místo odvahy? V každém případě víra je základem církve. Víra, důvěra, odvaha. [...] Jen láska přemáhá únavu.«   Vánoce jsou svátky Boží lásky k nám. Boží Láska, která inspiruje, řídí a koriguje změny, zahání lidský strach před opuštěním „bezpečí“ a skokem do „tajemství“. Požehnané Vánoce vám všem.“