Z činnosti papeže Františka výtah z www.radiovaticana.cz

Jednota a proroctví Výňatky z homilie papeže při liturgii na slavnost sv. Petra a Pavla, baz. sv. Petra 2020   Na slavnost dvou apoštolů tohoto města bych se vámi chtěl podělit o  dvě klíčová slova: jednota a proroctví.   Jednota. Slavíme společně dvě velice odlišné postavy. Petr byl rybář, který trávil den mezi vesly a sítěmi; Pavel byl vzdělaný farizeus, který učil v synagogách. Když se vydali na misie, Petr se obracel k židům a Pavel k pohanům. Když se jejich cesty zkřížily, se zápalem spolu diskutovali, což se Pavel neostýchal vylíčit v jednom svém listě (Gal 2,11). Byli to zkrátka dva zcela odlišní lidé, ale vnímali se vzájemně jako bratři, jako jedna rodina, kde se často vyskytuje diskuse, ale vždycky láska. Důvěrnost, jež je pojila, však nepramenila z přirozených náklonností, nýbrž v Pánu. On nám nepřikázal, abychom si byli vzájemně milí, nýbrž měli se rádi. On sjednocuje, aniž by nás uniformoval. Sjednocuje nás v rozdílech…   Druhým slovem je proroctví. Naši apoštolové byli Ježíšem provokováni… Dnes potřebujeme proroctví, opravdové proroctví: nikoli mluvky, kteří slibují nemožné, nýbrž svědectví, že evangelium je možné. Nejsou třeba zázračné úkazy – zarmucuje mne, když slyším proklamace: „chceme prorockou církev“. Dobře. A co děláš pro to, aby církev byla prorocká? Chceme proroctví? Potřeba jsou životy, jež ukazují zázrak Boží lásky. Nikoli nadání, nýbrž koherence. Ne slova, nýbrž modlitba. Nikoli provolání, nýbrž služba. Chceš prorockou církev? Začni sloužit a buď zticha. Nikoli teorie, nýbrž svědectví. Nepotřebujeme být bohatí, nýbrž mít rádi chudé; nikoli vydělávat na sebe, nýbrž rozdávat se druhým; nepotřebujeme konsenzus světa, což znamená být zadobře se všemi – u nás se říká: „být zadobře s Bohem i s ďáblem“... být zadobře se všemi. Nikoli, to není proroctví. Potřebujeme radost z budoucího světa; nikoli pastorační projekty, nýbrž pastýře, kteří dávají život a jsou zamilovaní v Boha. Takto hlásali Ježíše Petr a Pavel: zamilovaně. Petr při svém ukřižování nemyslí na sebe, nýbrž na Pána; považuje se za nehodného zemřít stejně jako On a žádá, aby byl ukřižován hlavou dolů. Pavel před svým stětím myslí jenom na darování života a píše, že chce »prolít v oběť svou krev« (2 Tim 4,6). To je proroctví a mění dějiny. Nikoli slova jsou proroctvím, které mění dějiny…